Ale i takové chtění má své různé stupně. Existuje chtění chvilkové. Podobá se flirtu a většinou zmizí stejně rychle, jako se objeví. Pak je chtění řekněme střednědobé. Většinou trvá pár týdnů až měsíců, tedy dobu, kterou považuji za dostatečně dlouho na to, abych věděla, že se nejedná jen o flirt. A pak je to chtění celoživotní. To trvá stále, nemá na něj vliv žádný trend a mění se jen lehce úměrně tomu, kolik mi je. Do této skupiny řadím chtění typu vlastní dům. Ploché břicho. Cesta na Faerské ostrovy. Klid. Cílevědomost. Concept store.
K uspořádání objektů střednědobého chtění používám seznamy. Miluju seznamy. Jsem schopná psát si seznamy kdečeho (knížek, jídla, kaváren, míst k navštívení, věcí k zabalení, filmů ke zhlídnutí ...). Nicméně seznamy toho, co chci, či respektive co si myslím, že chci, mi pomáhají oddělit zrno od plev. Vyseparovat, co je skutečné (a možná i odůvodněné) chtění a co jen výkřik do tmy. Moji vášeň pro tvorbu seznamů ještě víc rozvinul Pinterest, jehož užitečnost v tomto směru jsem objevila teprve nedávno (ano, jsem velmi rychlá a vnímavá vůči výdobytkům naší doby...). Jak mi to jde, si můžete ověřit tady.
Teď se konečně dostávám k jádru tohoto příspěvku - podzim a potažmo zima jsou na spadnutí a to je ideální záminka/výmluva k revizi šatníků a vytvoření dalšího seznamu. Ten není nijak dlouhý, vlastně obsahuje jen 5 věcí, nicméně se jedná o ty největší oříšky (je to sice dál, zato horší cesta).
Kabát. Samotné slovo mi nahání hrůzu. Neberte mě špatně, já zbožňuju zimní kabáty. Ale jen když si je nemusím kupovat. Když už jsou v té skříni z loňska či předloňska a já je vytáhnu stylem Pravě jsem objevila poklad, který mě nic nestojí. To se tento rok nekoná. A proč? Protože moje kabáty dosluhují. Jeden po druhém. Materiál mého nejoblíbenějšího kabátu na zavazování je opravdu hodně jetý (má to co do činění s tím, že je z recyklované vlny, nebo se projevila nevalná HM kvalita?). Tmavě modrý kabát Uniqlo, který jsem kupovala loni, je bez podšívky, takže se neustále chmoustá a lepí. Je sice vlněný, ale tipla bych to na vlnu nejnižší kvality. Dost žmolkuje. Další dva kabáty jsou v celkem dobrém stavu, ale bohužel neustály můj váhový nárůst. Nebudeme si nic nalhávat... Zbývá tedy jen můj krátký námořnický kupovaný přes VotočVohoz za směšný peníz, který drží jako helvetská víra. Alespoň nějaká jistota v tomto nejistém, pomíjivém světě.
Stanovila jsem si dva cíle. Dva kabáty. Jeden černý a jeden tmavě modrý. A budu nekompromisní co se kvality týče.
1. Strukturovaný kabát
Kabát klasického rovného střihu se zapínáním na knoflíky, dobře padnoucí v ramenou. Raději trochu oversized než úzký. Zaujal mě kabát v tmavě modré barvě ze 100% vlny značky Arket (obrázek vlevo nahoře), má podšívku (yes!!! už žádné kabáty bez podšívky) a skryté zapínání. Nicméně bych ho potřebovala vidět naživo. Přes net si zimní kabát kupovat nebudu. Zvlášť když se jedná o takovou investici.
2. Kabát na zavazování
U zimního kabátu rozhodně můj nejoblíbenější střih. Chci, aby působil víc jako župan než vlněný trenčkot, takže ideální jsou spadlá ramena a oversized střih. Ne moc široké klopy. COS umí takové kabáty nejlépe (obrázky vpravo nahoře i dole), tak doufám, že je letos zase zařadí do nabídky. Nepohrdla bych ani tím z Arket (vlevo nahoře), ale trochu mě odrazuje fakt, že je ze 75% z recyklované vlny (moje zkušenost zatím velí, že recyklovaná vlna moc nevydrží). Opět bych je musela porovnat naživo.
3. Hedvábná košile
Opět v černé nebo tmavě modré. Denisa měla ve své jarní kolekci nádherné hedvábné košile v té nejúžasnější nude barvě, ale už asi budou všechny pryč (navíc na ně nemám, co si budeme vykládat). Ideální hedvábná košile musí být dostatečně dlouhá, rovného střihu a jen lehce oversized, aby vypadala ležérně, ale zároveň i uhlazeně. Kvalita hedvábí je klíčová. Laciné hedvábí poznáte na první pohled - moc lesklé, moc tenké, moc průsvitné. Já osobně dávám přednost na omak poněkud hrubšímu syrovému hedvábí, které vypadá, že něco vydrží. Brousím si zuby na košili podobného střihu na Vinted, tak snad budu mít štěstí.
4. Cable knit
Copánkový svetr je pro mě ztělesněním podzimu (v ideálním světě bych ho prožila v Cornwallu blízko moře...). Světle béžový, ne příliš upnutý (aby se pod něj pohodlně vešla košile), ne moc vytahaný (aby nevypadal víc grunge než ležérně). Ideálně tedy z hrubé bavlněné směsi, která bude držet tvar.
5. Šněrovací kotníčkové boty
Všechno to spustila podzimní kolekce The Row - dlouhé kabáty, kalhotové kostýmy i vlněné sukně v kombinaci s černými vysokými šněrovacími botami, které modelům dodávaly nádech těžkotonážní praktičnosti, aniž by zruinovaly celou siluetu. Perfektní. Ideální pár jsem našla v podzimní nabídce značky Vagabond. Vypadají bytelně, ale nejsou moc robustní, takže bych v nich nemusela vypadat jako člen armádního komanda. Cena přes 4000 korun mě ale značně odrazuje, protože jsem ještě pořád nedošla k rozhodnutí, zda jsou boty od Vagabondu kvalitní či ne. A při takové ceně je i stín pochybnosti o kvalitě velmi nežádoucí.
fotky/Pinterest, Vogue
Žádné komentáře
Okomentovat