The other day I saw this immaculately dressed woman walking down the street in Paris. While she walked past with good posture and her head up high, I thought of a piece of style advice I had read on a fashion blog a while ago. Whenever you admire someone´s style - whether it may be from afar or up close - ask yourself which particular items you like, and what the outfit represents to you piece by pice instead of as a whole.
Přesně na tuto radu jsem si vzpomněla před pár dny v tramvaji, když si vedle mě stoupla žena, jejíž styl mě okamžitě zaujal. Jako správný voyeur jsem ji sledovala celou dobu společné jízdy a snažila se rozklíčovat, co mě na ní tak upoutalo.
Nevím, kolik jí mohlo být let. Její pleť byla naprosto bezchybná, žádné vrásky, čistá, zářivá, bez stopy make-upu. Vlasy protkané houfem šedivých nitek měla stažené do ohonu a ofina jí spadala na pravou stranu (ani podle toho bych si nedovolila hádat věk, já sama jsem taky pěkně šedivá a to je mi necelých 33...). Drobounká, s dobrým držením těla a ve tváři měla ten nejzáhadnější úsměv. Oblečená byla do perfektně střižených, lehce oversized černých pánských kalhot s vysokým pasem a volného bílého trika z poloprůsvitného splývavého materiálu (tipovala bych to na nějakou směs s hedvábím), které měla zastrčené do kalhot.
Zaujala mě také kombinace tohoto poměrně klasického oděvu s masivními páskovými sandály ze světle hnědé kůže (ty mi okamžitě připomněly moje vysněné Marni sandály...) a světlou džínovou bundičkou, kterou držela v ruce. Dokonalé spojení protikladů. Bylo v tom ale ještě něco jiného. Vyzařovaly z ní nenucenost a sebevědomí. To ona nosila svůj oděv, ne on ji. Tramvaj byla narvaná k prasknutí, ale jako kdyby tam nikdo kromě ní nebyl.
fotky: pinterest
Žádné komentáře
Okomentovat