O své jarní uniformě mám celkem jasnou představu. Ta představa je stará jako...no, minulé století samo. A když říkám uniforma, mám skutečně na mysli uniformu. Při svém zaujetí funkčností různých druhů oděvů jsem se nemohla nezastavit u pracovního svršku, kterému se anglicky říká chore jacket. Jeho blízkou obdobou je pak bleu de travail, klasické francouzské továrenské "sako". Obojí datuje svůj vznik do počátku minulého století a je spojeno převážně s dělníky z továren, kteří při práci nosili podobné kusy vyrobené z hrubého kanvasu nebo džínoviny. Je zvláštní, že co dříve byl čistě pracovní oděv pro ty nejchudší z chudých, může být dneska předmětem zájmu módního světa Buď je to doklad pomatenosti dnešního světa, nebo vln, kterými probíhá veškerá historie.
Tradiční bleu de travail je legendárně spjatý s postavou Billa Cunninhama, který snad v ničem jiném ani nechodil. A tady máme další módní paradox - člověk, který zasvětil svůj život focení módy, byl neustále nasoukaný v kabátku, který jako by z oka vypadl českým montérkám a který ve své podstatě zosobňuje pot, krev a tvrdou dřinu lidí bez jakéhokoli nároku na výdobytky marnivosti naší doby. Ale dost filozofování.
Pro mě je tento druh oděvu (krátký kabát? sako? bunda?) upřímnou ódou na střízlivou jednoduchost, funkčnost (tady si prosím neplést obecnou funkčnost oděvu se sportovní funkčností) a především androgynní uniformitu, ke které poslední dobou tíhnu, ať už v osobě a díle Georgie O´Keeffe nebo Margaret Howell.
V návaznosti na tuto posedlost se můj již tak dost prostý, uniformní šatník ještě více uniformuje (právě jsem vymyslela nové slovo...), moje džíny se rovnají a trochu rozšiřují, košile postupně ztrácejí zakřivení a šatník čeká na tento kus, který to všechno završí.
source: brightonstreetstyle, carriercompany, guardian, shellielewis, margarethowell
Žádné komentáře
Okomentovat