My frugal year

K financím mám ambivalentní vztah. Ráda bych jich neustále měla dostatek pro případ, že se...co já vím...rozbije pračka. Nebo že si neočekávaně budu muset koupit boty.

Zároveň je ale moc ráda utrácím za materiální rozmařilosti.

Celá pracovní, výdělečná část mého života se tedy soustředila na udržování rovnováhy mezi mým zhýralým a šetrným já. Šlo to poměrně jednoduše. Moje příjmy byly vždy o trošku vyšší než moje výdaje, a tak se jakýkoli hřích dal poměrně solidně zahladit.

Teď jsem se ale ocitla v naprosto nové a ne zcela komfortní životní fázi - jsem na rodičovské. Ať se snažím sebevíc, pořád jsou moje příjmy nižší než výdaje. Je to pochopitelné, ale mě to způsobuje žaludeční křeče. Navíc se vinou totální nudy a nedostatku spánku (rodičovská je jedna velká nádhera) mnohem častěji dostává ke slovu moje zlé, utrácivé já a našeptává mi nesmysly. Takže pokaždé, když jen pohledem zavadím o zůstatek na účtu, je tam míň a míň.

Cíle
S vidinou toho, že pád nezastavím, ale můžu ho minimálně dost zpomalit, jsem se rozhodla přetvořit rok 2019 v rok, kdy se moje finance stabilizují a výdaje nebudou převyšovat příjmy zas tak o tolik. Je to dřina, věřte mi.

Obzvlášť když jste jako já posedlí věcmi, minimalismus vám nic neříká a po každé horší noci si potřebujete udělat radost. Po každé dobré taky. Přece na oslavu, ne asi.

Prvním krokem je podívat se pravdě do očí. Či spíše dívat se jí tam pravidelně. Tedy vědět zhruba, kolik mám na kontě a neignorovat zůstatek několik týdnů v naději, že se tam zázračně objeví o nulu víc. Druhým krokem je pak vytvořit seznam výdajů - fixních i těch nahodilých, vyčlenit si měsíční částku, přes kterou nechci jít, a pokoušet se jí maximálně dodržet.

No a třetí cíl? To je jasné. Pojmenovat má slabá místa.

Slabiny
To je jednoduchý. A taky dlouhý seznam. Zahrnuje oblečení, knížky, časopisy, příležitostně kosmetiku, jídlo "venku", kafe "venku", nesmyslné výdaje za jídlo.

Jak na to?
Sepsala jsem si seznam věcí, na kterých můžu každý měsíc ušetřit. Vypadá zhruba následovně:

Každý týden dávám dohromady seznam jídel, která budeme vařit, a podle toho objednávám Tesco nákup. Limituje se tím moje neřízené brakování M&S regálů s jídlem.

Přestávám vyhazovat jídlo. Jídlo se prostě nevyhazuje. Tečka.

Předplatila jsem si Dolce Vita. Díky tomu na každém čísle ušetřím půlku. Snažím se zredukovat množství ostatních. Žádná Marianne do vlaku. Kupuju jen to, co přečtu od první do poslední stránky.

Limit jedna koupená kniha měsíčně.

Kosmetika se pořizuje, když dojde. Žádná nová nepřibývá (ahoj, svinský červený matný rtěnky!).

Před výjezdem do centra se najím. Pak je jen minimální šance, že se najdu v kavárně, jak se láduju banánovým chlebíčkem za pade.

Snažím se nespojovat si pocit radosti s nakupováním. To je asi na tom to nejtěžší.

Oblečení
Jasnej průšvih. Nikde jinde tolik nepodléhám. A neutrácím. Šla jsem na to různě. 5-Piece French Wardrobe. Etické nakupování. Sezónní seznamy. Jeden neúspěch za druhým.

Ale letošek je zlomový. Od ledna zkouším nový systém. Každý měsíc si šetřím tu samou sumu do zvláštní virtuální obálky na mém účtě. Pokud si chci něco koupit a mám na to našetřeno, prima. Pokud ne, musím čekat. A že to kolikrát bývá dlouhá doba (můj vkus je náročný...ehm...finančně).

Nespornou výhodou je, že nemůžu utrácet nad limit. A také se tím hodně omezily spontánní nákupy, na kterých se cedulka houpala ještě rok poté. Díky tomuto systému musím každý nákup velmi pečlivě zvažovat. A to mě baví. Mám svůj seznam na Pinterestu, který jsem přejmenovala z Cravings na Just thinking. Protože tak to je. Prostě nad tím jen přemýšlím. Zvažuju ze všech stran a úhlů, jestli bude daný kus fungovat v kontextu mého stávajícího šatníku. X-krát si ho jdu do obchodu zkusit. A čekám.

Spousta věcí, které na tomto seznamu má, časem zmizí. Přirozeně. Neprojde testem času. Protože ve finále po většině věcí toužím jenom krátkodobě. A nesmyslně. Vidím je někde na IG. Na blogu. A hned si myslím, že je taky potřebuju.

Zatím po 6 měsících můžu říct, že jsem možná konečně našla něco, co na mě funguje. A to je důležité. Každý si musí najít ten systém, který vyhovuje jemu.

Shrnutí a tipy
Nejspíš to pro mě nikdy nebude lehké. Nikdy se nezbavím své utkvělé touhy vlastnit maximum věcí. Nestane se ze mně zázrakem minimalista, co vyhází 80% svých věcí a bude žít jen s capsule wardrobe. Ale s trochou snahy bych i finanční peklo jménem rodičovská mohla zvládnout, aniž by Hanička musela žebrotou.

Pokud vás tohle téma zajímá, určitě mohu doporučit blogy jako třeba The Frugality Blog nebo The Luxe Strategist. A pro otrlé povahy je tu IG účet @myfrugalyear, kde anonymní slečna/paní popisuje sou cestu ke splacení dluhu ve výši 25 000 liber. To si pak říkám, že na tom přece jenom nejsem zas tak zle a klikám na stránky COS...