Vítězství a prohry

V tomto článku jsem psala o tom, kterak zničehonic (patrně vlivem těhotenských hormonů) toužím po overalu. S velkou slávou jsem si koupila onen pruhovaný z Monki a rychlostí blesku jsem ho zas poslala zpátky. Patrně za to mohlo to břicho, ale cítila jsem se v něm děsně. Trochu jako meloun v pyžamu po dědečkovi. Nicméně následně jsem porodila a hle, touha po overalu zůstala. Takže žádné hormony, ale normální hadrový chtíč.

Naběhla jsem tedy do COS (kam jinam) a pořídila si tam černou overalovou dokonalost. A kupodivu jí pasuju na nákup sezóny. Je to úžasně pohodlný kus, do kterého se vklouzne stejně lehce jako do šatů. Díky použitému materiálu (crisp poplin cotton, pardon, český ekvivalent zřejmě neexistuje) působí elegantně a čistě,  na druhé straně široké nohavice a velké kapsy mu dodávají uniformní, ležérní ráz. V pase se stahuje na pásek, takže ani trochu nepřipomíná pytel.

Samozřejmě, jít v něm na záchod je poměrně velká výzva, ale jsem ochotná tuto oběť podstupovat. Pokud tedy potřeba nebude moc akutní.

Abych tady nedělala chytrou a nevynášela do nebes svou neomylnost, přidám i jednu letní prohru. Dlouho jsem pátrala po jednoduchých kožených pantoflích, které bych mohla rychle nazout, aniž bych se musela zdržovat zapínáním pásku (se řvoucím miminem v kočárku je každá vteřina dobrá).

Po dlouhém pátrání a zkoušení to vyhrály baťovské sandály. Zdály se být ideální - kožené, s bytelnou pohodlnou podrážkou, měkké kožené pásky přes nárt,....které jsou bohužel tak blbě udělané, že ty stupidní boty prostě na noze nedrží. Což jsem samozřejmě zjistila až v provozu, takže na vrácení nemám nárok. Rozčílím se pokaždé, když je vidím, protože vypadaly tak perfektně. Holt bez chyb by to nebylo ono.

overal/COS, mokasíny/Vagabond