Inspirace vs "inspirace"

Že v módním světě (ehm, průmyslu) existuje inspirace a inspirace, mi vždycky bylo víceméně jasné. Stačilo se zběžně podívat na každou novou kolekci Zary a bylo to samý: "No jasně, Céline a tady taky Céline. Hele a Prada!". Některé kusy byly tak očividně překopírované rovnou z přehlídkových mol, až jsem si kolikrát říkala, jak je možné, že je to možné? Copak v módě neexistují žádná autorská práva? Ochranné známky? Patenty?

Minulý týden jsem s čirou náhodou ocitla v Mangu a stanula tváří v tváří něčemu, co -kdybych byla seděla- by mě rozhodně zvedlo ze židle. Jen pro pořádek - že jsem oddaným a zarytým obdivovatelem značky The Row, tady opakovat nemusím, protože už jsem to párkrát dala dost jasně najevo. Jejich estetika, filozofie, oddanost tomu nejkvalitnějšímu řemeslnému zpracování, materiály nejvyšší kvality, to vše je mi nesmírně blízké. Samozřejmě bych moc ráda někdy nějaký jejich kus vlastnila. Asi tak jako bych se někdy ráda proletěla první třídou. Ne moc reálné, ale snít není zakázané.

source: mappcrat.com

Například obrázek těchto bot mám uložený ve složce nazvané Dreams snad od té doby, co je začaly vyrábět. Sametové střevíčky Coco se saténovou mašlí. Dokonalost.

No a pak stojím v Mangu a nevěřícně koukám na tohle:

Jako jsem blázen já, nebo výrobci? Dělají si prdel??

To mě přesně přimělo k úvahám, kde leží hranice mezi inspirací a pustým kopírováním. Přečetla jsem na to téma x článků a jestli z toho něco vylezlo, tak že se jedná o dost složitou záležitost, kde nejsou žádná jasně daná pravidla. Je asi těžké nějaká vůbec hledat, když je celý módní průmysl v podstatě založený na neustále se točícím kole recyklace nápadů, které už tu jednou byly. Vzešlo snad za posledních pár let z módních mol něco, co by tu předtím nikdy nebylo?

Aplikací prostého selského zdravého rozumu jsem došla k závěru, že nechat se inspirovat -ať už barvami, siluetami, materiálem, potisky, střihy, atd.- je pořád v rámci mezí. Pokud ale někdo vezme a okopíruje celý model včetně knoflíků a umístění kapes, není to inspirace, ale zločin. I tak se ale jedná o velmi nejasnou hranici, což nahrává těm, kdo si na kopírování postavili kariéru. Protože dokažte to, že.

V tomto ohledu mi přišel nesmírně zajímavý rozhovor s Julií Zerbo, zakladatelkou blogu The Fashion Law, který se věnuje módnímu byznysu z právní perspektivy. Julie v rozhovoru poukazuje na to, jak nedokonale je problematika kopírování ošetřena zákonem. Značky si sice mohou své výtvory opatřit patentem (jako třeba Adidas, Nike, boty od Christiana Louboutina či některé Céline kabelky), ale tento proces je finančně nesmírně nákladný a zdlouhavý. Co ale naopak pomáhá, jsou sociální média, kde se informace "Haló, společnost XY zneužila a ukradla můj návrh" může dostat k obrovské mase lidí. Právě v tom spatřuje Zerbo cestu - soustředěně a opakovaně poukazovat prostřednictvím sociálních sítí na takové situace.

Že nejvíc kopírují fast fashion řetězce, asi nikoho nepřekvapí. A  nejedná se jen o kopírování slavných módních domů. Terčem se stávají také mladí a začínající umělci, protože je to samozřejmě křehká a ohrožená skupina, která nemá dostatek legálních ani finančních prostředků, jak se bránit. I pro ně představují sociální sítě prostředek, jak poukázat na to, že se jim stala nějaká křivda. Viníci svou vinu samozřejmě v naprosté většině případů popírají, ohání se rozsáhlým zázemím a finančními možnostmi, nicméně je nutné v tomto procesu odkrývání a poukazování vytrvat a šířit ho dál. Jen tak se může něco změnit.

Ale aby bylo jasno, nekopírují jen fast fashion řetězce. Zde si můžete přečíst článek z loňského roku o tom, že dva na sobě nezávislí umělci obvinili značku Gucci z kopírování jejich motivů. Z toho vyplývá, že nic není černobílé a neexistuje haute couture dobro na jedné straně a high street zlo na straně druhé. Ve finále to dělají všichni. A proč? Protože jim to prochází. Právně téměř nepostihnutelné a špatně dokazatelné. A lidi to kupujou. Tak o co jde.

Co tedy s tím? Nepodporovat takové chování. Je mi jasné, že spousta módních nadšenců by si přála, aby se jim v šatníku houpala aspoň půlka poslední Céline kolekce, ale protože jim to finanční možnosti nedovolují (a komu ano), vezmou zavděk Zarou. Je ale důležité neustále pečlivě hodnotit a odlišovat, kdy se ještě jedná o inspiraci a kdy už se díváte na model překopírovaný do posledního detailu (jako v případě Mango bot...a že Mango má letos s těma botama fakt nějaký problém...). Mít úctu k práci a řemeslnému umu druhých. K duševnímu vlastnictví. Odflusnout si bokem, hodit to na Insta se znechuceným komentářem a hrdě odkráčet pryč.