Jsem to, čemu se říká creature of habit. Platí to o spoustě aspektů mého každodenního života a rozhodně se to týká i dnešního tématu - vůně.
Hledání té pravé mi zabralo spoustu let. Spoustu let strávených očucháváním parfémů v duty free shopech, ostříkáváním se jimi od hlavy až k patě a následným zjištěním, o jak kardinální chybu se jednalo (k tomuto zjištění jsem většinou došla v letadle asi vteřinu před tím, než mě rozbolela hlava...). Když jsem objevila One od Calvin Klein, bylo to jako natrefit na zlatou žílu. Lehká unisex vůně, která byla zajímavá, ale zároveň mě neobtěžovala ani po několika hodinách, co jsem jí na sobě měla. I tak jsem jí testovala přibližně rok, než jsem se definitivně rozhodla, že ano, konečně jsem našla svou vůni.
Od té doby (je to víc jak 10 let) jsem jí věrná. Splynula se mnou tak, že už ji ani nevnímám, je cítit ze všeho mého oblečení a bez ní to prostě nejsem já. Ostatní vůně mi stále lezou na nervy.
Letos se to málem zlomilo. Byla jsem jen krůček od toho, pořídit si nejpodivnější vůni, na kterou jsem kdy narazila. Tak divnou, až mě to svádělo neustále k ní čichat. Molecule 1 od Escentric Molecules. Parfém, který mi připomínal vůni dřeva. Kůže. Šuplíku plného starých zatuchlých věcí.
Nakonec stačilo přenést vůni ze zápěstí na krk a bylo rozhodnuto. Ne, tak to by rozhodně nešlo (nakolik za to mohl fakt, že jsem byla v prvním trimestru, asi nikdy nebudu vědět).
Vláda One se otřásla v základech, ale z boje vyšla neporažena.
Žádné komentáře
Okomentovat