Ta věta se mi vryla do hlavy, proto hodlám dnešní článek věnovat jejímu významu a co to znamená pro mě osobně.
V podstatě se jí snažím řídit už x let. Ale nebylo to vždycky tak jednoduché. Byly doby, kdy jsem formu a funkci téhož předmětu, řekněme kusu oblečení, vnímala naprosto odděleně, dostatečně jejich významu nerozuměla a jedno či druhé bagatelizovala nebo naopak přehnaně vyzdvihovala. Přitom ideálně jdou ruku v ruce. Nebo spíš jedna za druhou. Přesně tak, jak to popsala Karin Gustafsson.
Moje prozření
V mém případě byla onou dlouhodobě podceňovanou vlastností oděvu funkčnost. Forma provedení mně vždycky dokázala nadchnout. Na první pohled. Že krásné/skvěle provedené/materiálově úžasně zpracované nemusí vždy znamenat funkční, mi nedocházelo. Výsledkem byl šatník narvaný nádhernými věcmi, které ale neplnily funkci. Tak třeba kabát má v zimě hřát, ne? Co na tom, že je krásný, když ale nesplňuje ten základní účel, k němuž byl ušit. A jakou radost vám tak asi může přinést nošení oděvu, který musíte neustále popotahovat, posouvat nebo upravovat, aby seděl, jak má? Aby z něj nelezly věci, které nemají být viděny? Na který musíte neustále myslet? Oděv vás přece nemá nijak omezovat, má splynout s vaším tělem a dovolit vám volně se pohybovat.
Vidíte? Je toho spousta, co by oděv měl splňovat. Co má poskytovat a ve skutečnosti to nedělá. Spousta "měl by".
Funkčnost jsem začala doceňovat až časem. Nebylo to najednou, spíš bych to označila za postupný vývoj. Především jsem přešla z kolonky student do kolonky pracující. Lítala jsem mezi budovami univerzity s hromadou knih v ruce, prolézala zaprášené regály knihoven a přednášela jsem. To všechno v jeden a ten samý den. Být vkusně a zároveň vhodně oblečená najednou nabylo na významu. Svou roli také sehrál výlet do Paříže na jaře 2013. Jestli jsem si něčeho na pařížských ženách všimla, tak to byla nenucenost, s jakou nosily své oblečení. Na první pohled bylo patrné, že se ve svých šatech cítí dobře a že oděv, který nosí, slouží jim a ne naopak.
V praxi to začalo prvními chino kalhotami. Nosila jsem je celý podzim. Prvními koženými balerínami, které perfektně seděly na noze, netlačily a nepadaly. Pak to pokračovalo. První svetr z merino vlny. Hřál, jak má, a seděl mi tak akorát (ani moc velký, ani moc upnutý). První trenčkot. Z bavlny, samozřejmě. Polyester je tu k ničemu. První šaty z COS. Perfektně střižené a pohodlné. A tak to je dodnes. Jasně, i dneska u mě ještě pořád rozhoduje první dojem. Potřebuju se do daného kusu zamilovat. Ale už dokážu rozlišit, jestli mi bude sloužit tak, jak má. Pokud toto kritérium nesplňuje, může být sebekrásnější, ale zůstává viset v obchodě. Nádherných, ale v běžném životě nenositelných věcí už jsem měla ažaž.
Funkčnost jako taková
Co vlastně rozhoduje o tom, že je oděv funkční? A teď nemyslím funkční ve smyslu vhodný na sport. Podle mě určitě to, že je snadno a pohodlně nositelný a tomu, kdo jej nosí, nijak nepřekáží v jeho každodenních činnostech. Pak je to samozřejmě otázka příležitosti - různé druhy oděvů jsou vhodné k různým činnostem. Při práci v bance si na sebe asi nevezmete roztrhané džíny, stejně jako nebudete fárat v dolech v hedvábných šatičkách. Něco jiného se hodí na procházku do lesa a něco jiného zas na návštěvu divadla. Jednotlivé druhy oděvu mají plnit svou funkci, a to zahrnuje i respektování dané příležitosti, k níž byly stvořeny. A nakonec je to samozřejmě otázka materiálu a střihu, i to rozhoduje o funkčnosti oděvu (varovných příkladů by se našlo hodně - akrylové svetry, zimní kabáty bez vlny, polyester na léto, atd...).
Kde to najít?
Existuje řada značek, které na první místo kladou funkčnost, ale zároveň nerezignují na formu, takže výsledný oděv tvoří dokonalou symbiózu a jeho nositel není nucen volit mezi praktickým na jedné straně a krásným na té druhé. Tady je pár mých oblíbenců.
Margaret Howell
Britská návrhářka je královnou funkčnosti. Její oděvy jsou střídmé, výsostně anglické, střízlivé a maximálně přizpůsobené potřebám každodenního života. Nenajdete u ní žádné střihové excesy, její kolekce jsou vždy postavené na základních střizích a tvarech a aktuální trendy akcentuje velmi jemně. Pro někoho možná až moc uniformní, pro mě představuje tu nejlépe podanou ódu na praktičnost.
Céline
Co se povedlo Phoebe Philo, je skutečně revoluční. Vzala chátrající, polozapomenutou francouzskou tradiční značku a přeměnila ji v modlu všech vyznavačů minimalismu. Hlavně se jí ale podařilo nastartovat novou éru, v níž vytvořila unikátní šatník pro pracující ženu, pro kterou je nápadité designové zpracování sice důležité, ale fungování oděvu a jeho schopnost "podržet" ženu od rána až do večera ještě důležitější. Teď, když Philo po x letech značku opouští, řeší se v zasvěcených módních kruzích stále to jisté dokola: "Co teď budeme my, zaměstnané ženy, nosit?"
Já sama se značkou žádnou praktickou zkušenost nemám, ale byla jsem se tuhle podívat v jejich pražské pobočce a musím souhlasit - všechno, co jsem tam viděla, bych s klidným svědomím nosila každý všední den (koukněte se na ty baleríny!!! Na první pohled je jasné, že to jsou ty nejpohodlnější boty!). A to se vám u mnoha návrhářských značek nestane.
Ano, můj největší oblíbenec. Sestry Olsenovy tvoří své kolekce vždy s myšlenkou na své zákaznice - vzdělané a profesně úspěšné ženy, která umí ocenit kvalitu, střih a provedení a které jsou nekompromisní co se funkčnosti oděvu týče. Potřebují, aby se oděv přizpůsoboval jim a ne ony jemu. Aby se stal přirozenou součástí jejich životního stylu. Rády také zaplatí ony astronomické částky, které modely od The Row stojí. Ví, že se jedná o velmi chytrou investici. A netýká se to jen běžného denního oblečení. I jejich večerní róby jsou nádhernou oslavou funkčnosti a střídmé nápaditosti.
A kam dál?
Pokud hledáte něco dostupnějšího, tak nemůžu než nezmínit COS. Značku, jejíž motto mě inspirovalo k napsání tohoto článku. Arket vypadá velmi nadějně (soudě zatím podle mých dvou nákupů - praktické, šik a cenově dostupné). Uniqlo, zejména pak jejich řada U navrhovaná kreativním ředitelem Christophem Lemairem. Lemaire, když jsme tak u toho. Muji. Toast. Velmi nositelné se mi zdají návrhy Josefíny Bakošové. Doufám, že je jejich funkčnost budu moct v blízké budoucnosti posoudit na vlastní kůži. Studio Nicholson. Značka postavená na principech japonské pánské módy je známá svou fascinací nejrůznějšími uniformami a stejnokroji (jejich aktuální jarní kolekce je inspirovaná stejnokroji řádových sester).
source: Pinterest, vogue.com, margarethowell.co.uk, celine.com, net-a-porter.com
Žádné komentáře
Okomentovat