Nástrahy těhotenství

Abych mohla dát tento článek dohromady, neváhala jsem běžet až do Manga, kde mají dostatečně velké a osvětlené kabinky, aby v nich mohla vzniknout alespoň trochu ucházející fotka.

Těhotenství s sebou nese řadu na první pohled nerozluštitelných rébusů. Jedním z těch méně životně zásadních, ovšem o to palčivějších, je otázka Co sakra budu celou tu dobu nosit??. Od začátku jsem věděla, že

a) nehodlám rezignovat na svůj styl jen proto, že mám břicho;
b) že se odmítám obalit mašlemi všeho druhu, které jsou zřejmě součástí každého dostupného těhotenského oděvu (patrně nařízení parlamentu);
c) že nechci sklouznout k uniformě triko-džíny;
d) že nehodlám do těhotenského oblečení investovat víc, než je nezbytně nutné,
e) ale naopak vytěžím ze svého již existujícího šatníku maximum a
f) že když už něco koupím, tak ať to ideálně můžu vynosit i po porodu.

Také jsem věděla, že vzhledem ke všem těmto požadavkům by se mohlo lehce stát, že strávím celé těhotenství narvaná do jutového pytle.

Kalhoty
Bylo jasné, že těhotenským džínám se nevyhnu. Džíny tvoří základ mého šatníků a život bez nich je pustý a prázdný. Modré džíny z COS a Muji se odporoučely už ve druhém měsíci (jak to správně popsal Joey v Přátelích, džíny prostě nemají vůli). Šedivé z &OtherStories se statečně držely až do začátku 4. měsíce. Ale pak i ony kapitulovaly a mně nezbylo nic jiného, než naběhnout do jednoho z mála obchodů, kde vedou aspoň nějaký výběr dostupného těhotenského oblečení, a koupit ty nejvíc pohodlné a zároveň nejméně odpudivé.

Chino kalhoty z HM měly také celkem výdrž, ale pokrok prostě nezadržíte. Navíc to nejsou kalhoty úplně vhodné do zimy. Na jaro si je ale hodlám v těhotenské variantě pořídit.

Při zvažování, jak se vyhnout nákupu těhotenských kalhot, jsem poprvé v životě docenila natahovací kalhoty na gumu. Vždycky mi přišly vrcholně odpudivé, ale teď najednou jako kdyby se rozestoupily mraky a já spatřila světlo. Pochopila jsem, že tudy vede cesta.

Šaty
Tady to pořád po všech stránkách jistí COS. Střihy řady jejich šatů občas připomínají stan a vypadají dobře jak s břichem, tak pak bez něj (tady se patrně sluší podotknout, že mi situaci značně ulehčuje moje celoživotní posedlost nejrůznějším oversized oblečením). Jedny už se mi sice podařilo nenávratně zničit záludnou skvrnou, ale jinak se ně zatím mohu spolehnout.

Vršky
Věděla jsem, že jednou zúročím svou svou rozsáhlou kolekci obřích košilí. Prostě jsem to věděla. Jejich variabilnost se mým jiným stavem posunula na vyšší úroveň. Je pravda, že některé užší kusy už se uložily k zimnímu spánku, ale stále je dost těch, které zachraňují mé pracovní dny a činí pohled do zrcadla snesitelnějším.

Kabáty
Tady jsem měla trochu obavy. Nejvyšší stupeň těhotenství si sice schovávám na jaro, ale i tak to břicho prostě mám (a jsem z něj nadšená). Něčím ho obalit je tedy více než žádoucí. Proto jsem si už někdy v listopadu pro jistotu pořídila tmavě modrý vlněný kabát rovného střihu z HM, který je o číslo větší než má běžná velikost. Díky tomu se do něj schová i břicho, ale zároveň bude i potom vypadat dobře - jako lehce oversized.  Zima zatím naštěstí nic světoborného nepředvádí, takže si vystačím se svou stávající sbírkou. Županový kabát z HM, lehký z Uniqlo i můj peacoat z druhé ruky to zvládají přímo ukázkově.

Konečně se tedy dostávám k oné fotce. Je na ní úlovek tohoto týdne, neřkuli měsíce. Černé široké kalhoty ze Zary s gumou a na mašli ve zkrácené délce. Na jejich webovkách jsou označovány jako culottes, ale to patrně platí pro typy s výškou nad 1,78. Jsou z hrubší látky, dobře drží tvar, hodí se na nošení do práce a ideálně zapadají do mého šatníku. A ano, budu je moct nosit i po porodu. Porušila jsem tím už rok trvající stop stav na nákupy ze Zary, ale výjimečné situace si žádají výjimečná řešení. Společnost jim dělá áčková košile z COS, kterou už mám dlouho, pánské polobotky a vlněné ponožky. Pohodlné a zároveň naprosto v souladu s tím, co mám ráda.

kalhoty/Zara, košile/COS, polobotky/Vagabond