S minimalismem to máte těžké. Ne každý plně chápe, o co se vlastně jedná:
So what is this minimalism thing? It’s quite simple: to be a minimalist you must live with less than 100 things, you can’t own a car or a home or a television, you can’t have a career, you must live in exotic hard-to-pronounce places all over the world, you must start a blog, you can’t have children, and you must be a young white male from a privileged background:-)
Pojem minimalismus se stal v posledních letech trendem. Používá se k definici kdečeho včetně způsobu života, stylu oblékání či přípravy guláše a jeho intenzita jde od škály ach-jak-miluji-Diptyque-vonné-svíčky až po "chceš-li být pravým minimalistou, vzdej se toaletního papíru". Původní idea minimalismu, ať už se týká životního stylu či umění, vychází z touhy po jednodušším životě oproštěném od zbytečností, které rozptylují naši pozornost a brání nám ve vnímání toho, co je skutečně důležité - daného momentu. Nejrůznější zasvěcenci ovšem tohoto termínu rádi zneužívají i v souvislosti s tím, co vlastně s minimalismem jako takovým nemá nic společného. Ve finále jsme tedy svědky zahlcení minimalismem (nebo spíše jeho karikaturou), což je v přímém rozporu s jeho původní ideou. Je to podobné příkladu Nirvany, která se z nezávislé skupiny jdoucí cíleně proti proudu stala mainstreamovou záležitostí obludných rozměrů (tato paralela není čistě náhodná - kdykoli někde vidím fotku Gucci mokasínů a pod nimi #minimalist, mám chuť vystřelit si mozek z hlavy...)
Snad nikde není termín minimalismus zneužívaný víc než ve sféře fashion blogů. Zdá se, že se minimalismus postupně proměňuje v nové náboženství, které přitahuje nejrůznější živly a fanatiky snažící se navzájem usvědčit z toho, že jejich přístup není dostatečně minimalistický. Jako v každém průměrném náboženství, i tady se dá rozeznat několik odnoží:
Pozérští předstírači
Nejde jim o to, co minimalismus je, ale o to, jak dobře se vyjímá na Instagramu. Předstírače poznáte snadno - kombinace černo-bílo-šedého oblečení vyfoceného na pozadí dokonale bílé zdi (protože přece nemůžete být přesvědčený minimalista a nosit barvy, to dá rozum). Kabelka Faye od Chloé (přirozeně v černé nebo nude variantě, to je přece minimalistický jak prase). Ty zatracený Gucci boty. Černé džíny (samozřejmě ve zkrácené variantě, s lehce rozšířenými a roztřepenými konci, protože každý správný předstírač ví, co mu nažene lajky na Instagramu). Fotky úžasně vypucovaného bytu, kde je veškerý nábytek bílý nebo béžový (chraň tě ruka páně si na ten gauč sedat) a kde se všude válí vonné svíčky, mramorové destičky na stylové odkládání šperků (ach, jak praktické) a Aesop krémy na ruce. Na zdi přirozeně nechybí sestava černobílých fotek a plakátů s nápisy typu Don´t call it a dream, call it a plan. A všechno je to sterilní, bez nápadu a bez osobitosti, až to bolí. Protože předstírači jsou jen jedna velká napodobenina jeden druhého.
Třídiči
Lidé posedlí různými očistnými systémy. Jejich blogy jsou plné rad, jak minimalizovat šatník, projektů typu 333, 5 Piece French Wardrobe, hesel jako detox, jak mít méně a být šťastnější, hromadění je cesta do pekel, čím méně toho máte, tím lepší jste člověk a podobně. A to samozřejmě vše ve jménu minimalismu. Třídiči si ale z mnohých aspektů minimalistického způsobu života odnesli jen ten jeden jediný - zbavování se nepotřebného. Některé z těchto blogů nebývají špatné a můžou řadě lidí pomoct s organizací šatníku či definování osobního stylu (z těch kvalitních rozhodně doporučuji Into Mind). I pro jedince, kteří necítí potřebu zapadnout do některého z nabízených systémů, mohou být podobné stránky inspirací.
Pravověrci
Lidé, kterým jde o skutečnou podstatu minimalismu. Nesnaží se ho provázat jen s jedním konkrétním aspektem svého života (třeba stylem oblékání, atd.), ale aplikují ho na život jako takový. Skvělým příkladem je třeba Archana a její blog To Universe with Love,v němž popisuje svou cestu k uvědomělejšímu, jednoduššímu a vůči naší planetě odpovědnějšímu životu.
Fanatici
Jejich bohem je H.D.Thoreau. Co víc k tomu dodat (jo, tahle reportáž to vyjadřuje i beze slov).
Realisté
Nevím, jestli je název realisté vhodný, ale lepší mě nenapadá. Jsou to ti, kteří si osvojili minimalistický styl oblékání, aniž by ho nutně navázali na principy minimalismu jako takové. Jejich blogy jsou často velmi inspirativní (alespoň pro mě), protože se více než nejnovějším výkřikům módy věnují uvážlivému a plánovanému budování šatníku, pečlivě zvažují nákup každého nového kusu oblečení a nespokojí se s ničím menším než s nejvyšší možnou kvalitou. Takový přístup shledávám ve své podstatě minimalistickým a také mě nejvíc oslovuje. Blogy jako Sartreuse nebo Daarboven podle mě skvěle ukazují, že osobní styl nedělají tuny nákupů ani nejnovější it-kabelky.
A kde v tom všem jsem já?
Ačkoli je mi minimalismus ve všech svých podobách a aspektech velmi blízký, životní minimalista ze mě asi nikdy nebude. Došla jsem k názoru, že pro klid duše i blízkého okolí je lepší přestat si lhát do kapsy a smířit se s realitou. A ta je taková, že ačkoli bych chtěla žít superminimalistický život, jsem na to asi moc povrchní a materialisticky zaměřená.
Přesto ale miluji vizuální podobu minimalismu a dokážu si ji maximálně užít. Mám ráda prosté a funkční věci, neutrální barvy, jednoduché střihy, čisté linie. Miluji tu minimalistickou střídmost. Klid. Nerušivost. To mi ale nebrání užívat si tuto střídmost ve velkém. Protože ve finále nejde o počet kusů jako spíš o to, jestli jsou všechny používány a s láskou opečovávány. O to ty moje jsou, věřte mi. I tak se ale snažím najít svou vlastní minimalistickou cestu. Třeba nakupovat víc z druhé ruky. Zkusit se definitivně odstřihnout od fast fashion. Klást si realistické cíle. A nepranýřovat se za to, když je do detailu nenaplním.
photo source: pinterest
Nejde jim o to, co minimalismus je, ale o to, jak dobře se vyjímá na Instagramu. Předstírače poznáte snadno - kombinace černo-bílo-šedého oblečení vyfoceného na pozadí dokonale bílé zdi (protože přece nemůžete být přesvědčený minimalista a nosit barvy, to dá rozum). Kabelka Faye od Chloé (přirozeně v černé nebo nude variantě, to je přece minimalistický jak prase). Ty zatracený Gucci boty. Černé džíny (samozřejmě ve zkrácené variantě, s lehce rozšířenými a roztřepenými konci, protože každý správný předstírač ví, co mu nažene lajky na Instagramu). Fotky úžasně vypucovaného bytu, kde je veškerý nábytek bílý nebo béžový (chraň tě ruka páně si na ten gauč sedat) a kde se všude válí vonné svíčky, mramorové destičky na stylové odkládání šperků (ach, jak praktické) a Aesop krémy na ruce. Na zdi přirozeně nechybí sestava černobílých fotek a plakátů s nápisy typu Don´t call it a dream, call it a plan. A všechno je to sterilní, bez nápadu a bez osobitosti, až to bolí. Protože předstírači jsou jen jedna velká napodobenina jeden druhého.
Třídiči
Lidé posedlí různými očistnými systémy. Jejich blogy jsou plné rad, jak minimalizovat šatník, projektů typu 333, 5 Piece French Wardrobe, hesel jako detox, jak mít méně a být šťastnější, hromadění je cesta do pekel, čím méně toho máte, tím lepší jste člověk a podobně. A to samozřejmě vše ve jménu minimalismu. Třídiči si ale z mnohých aspektů minimalistického způsobu života odnesli jen ten jeden jediný - zbavování se nepotřebného. Některé z těchto blogů nebývají špatné a můžou řadě lidí pomoct s organizací šatníku či definování osobního stylu (z těch kvalitních rozhodně doporučuji Into Mind). I pro jedince, kteří necítí potřebu zapadnout do některého z nabízených systémů, mohou být podobné stránky inspirací.
Pravověrci
Lidé, kterým jde o skutečnou podstatu minimalismu. Nesnaží se ho provázat jen s jedním konkrétním aspektem svého života (třeba stylem oblékání, atd.), ale aplikují ho na život jako takový. Skvělým příkladem je třeba Archana a její blog To Universe with Love,v němž popisuje svou cestu k uvědomělejšímu, jednoduššímu a vůči naší planetě odpovědnějšímu životu.
Fanatici
Jejich bohem je H.D.Thoreau. Co víc k tomu dodat (jo, tahle reportáž to vyjadřuje i beze slov).
Realisté
Nevím, jestli je název realisté vhodný, ale lepší mě nenapadá. Jsou to ti, kteří si osvojili minimalistický styl oblékání, aniž by ho nutně navázali na principy minimalismu jako takové. Jejich blogy jsou často velmi inspirativní (alespoň pro mě), protože se více než nejnovějším výkřikům módy věnují uvážlivému a plánovanému budování šatníku, pečlivě zvažují nákup každého nového kusu oblečení a nespokojí se s ničím menším než s nejvyšší možnou kvalitou. Takový přístup shledávám ve své podstatě minimalistickým a také mě nejvíc oslovuje. Blogy jako Sartreuse nebo Daarboven podle mě skvěle ukazují, že osobní styl nedělají tuny nákupů ani nejnovější it-kabelky.
A kde v tom všem jsem já?
Ačkoli je mi minimalismus ve všech svých podobách a aspektech velmi blízký, životní minimalista ze mě asi nikdy nebude. Došla jsem k názoru, že pro klid duše i blízkého okolí je lepší přestat si lhát do kapsy a smířit se s realitou. A ta je taková, že ačkoli bych chtěla žít superminimalistický život, jsem na to asi moc povrchní a materialisticky zaměřená.
Přesto ale miluji vizuální podobu minimalismu a dokážu si ji maximálně užít. Mám ráda prosté a funkční věci, neutrální barvy, jednoduché střihy, čisté linie. Miluji tu minimalistickou střídmost. Klid. Nerušivost. To mi ale nebrání užívat si tuto střídmost ve velkém. Protože ve finále nejde o počet kusů jako spíš o to, jestli jsou všechny používány a s láskou opečovávány. O to ty moje jsou, věřte mi. I tak se ale snažím najít svou vlastní minimalistickou cestu. Třeba nakupovat víc z druhé ruky. Zkusit se definitivně odstřihnout od fast fashion. Klást si realistické cíle. A nepranýřovat se za to, když je do detailu nenaplním.
photo source: pinterest
Žádné komentáře
Okomentovat