Ageless

Že jsem velkým fanouškem značky The Row, za kterou stojí Ashley a Mary-Kate Olsen, jsem tady už několikrát deklarovala. The Row má jednoduchou, přímočarou filozofii - nabídnout tu nejlepší možnou, nekompromisní kvalitu a promítnout ji do uceleného, elegantního šatníků založeného na jednoduchých, ale detailně propracovaných střizích. Ženu, která se u The Row obléká, si představuji následovně - je vzdělaná, sofistikovaná, zcestovalá, ví, co chce, upřednostňuje kvalitu nad kvantitou, má svůj osobitý styl, který nijak řvavý a na první ohled okázalý. A samozřejmě dost vydělává, protože u The Row cena odpovídá vysoké kvalitě.

Nejlépe tuto ženu podle mě charakterizoval Yohji Yamamoto:

"It meant something to me - the idea of a coat guarding and hiding woman´s body. For me, a woman who is absorbed in her work, who does not care about gaining one´s favor, strong yet subtle at the same time, it essentially more seductive. The more she hides and abandons her feminity, the more it emerges from the very heart of her existence."

Čeho si ale u této značky také cením, je způsob, jakým se prezentuje vůči své cílové skupině. Je totiž zřejmé, že 30-letá dvojčata navrhují oděvy, které jsou především určené ženám o 10, 20, klidně i 30 let starším. To se promítá i v jejich "kampaních". Slovo kampaň dávám do uvozovek, protože i v případě propagace značky se Olsenova děvčata drží pro celou jejich činnost typické skromnosti. Jejich módní přehlídky nejsou ani tak přehlídkami, jako spíše intimními prezentacemi pro úzký kroužek vybraných jedinců (např. stálí zákazníci, nákupčí, atd. Módní žurnalisti jsou až na druhém místě, zákazník vždy na prvním). Posledních několik kolekcí bylo široké veřejnosti představeno až na začátku sezóny, pro kterou byla kolekce určena. Tím se zásadně limituje jedna z velkých bolestí módního světa, tedy navrhování kolekcí rok dopředu.

Ve vizuálech několika posledních kolekcí jsem si také všimla zajímavého fenoménu - modely jsou představovány ženami, které by dnešní společnost nazvala termínem "zralé". Mezisezónní pre-fall kolekci na rok 2014 značka nafotila s Lindou Rodin, dnes 67-letou bývalou stylistkou, nyní majitelkou a tváří fenomenální kosmetické značky nesoucí její jméno. Pro Resort kolekci na rok 2017 se vedle mladičkých modelek vystřídaly Frederique wan der Wal a Audra Avizienis, obě téměř 50-leté. Dvojčata Olsenova tím dává jasně najevo, že jsou si plně vědomy toho, kdo je jejich zákazník. A to zřejmě není 20-letá rozjuchaná studentka.

Tím se dostávám k pointě svého příspěvku - stárnutí a jeho reflexe ve světě módy. To, že je dnešní svět a zejména ten módní až nebezpečně a obsedantně posedlý mládím a dokonalým vzhledem, není žádná novinka. Důkazem budiž tisíce životů obětovaných honbě za dokonalostí. Stárnutí se samozřejmě také nepřipouští, forever young za každou cenu je hymnou módního i kosmetického průmyslu a strnulé, botoxem znehybnělé ksichty tak potkáváme na každém rohu (Courtney Cox!! Nicole Kidman!! Když už to používáte, tak to aspoň přiznejte a nesnažte se tvrdit, že je to dar od přírody).

Proto se mi tolik líbí, že se tyto bariéry a kult mládí, kterému je potřeba obětovat všechno, boří. Že jsou na světě stále lidé, kteří dokáží stárnout nonšalantně, s grácií. Vyrovnaně. Lidé, kteří se nebojí dát na odiv své vrásky, šedivé vlasy a kruhy pod očima, protože jsou to všechno upomínky na život, který žijí. Imponují mi ženy, které jsou natolik sebevědomé, že s lehkostí přijímají přibývající leta a užívají si života naplno v jakémkoli věku. A stále si zachovávají styl hodný následování.

Pokud bych mohla několik takových žen vyjmenovat, byly by to určitě následující (zprava doleva, odshora dolů):

• Ines de la Fressange - francourský chic styl až do morku kostí, Ines byla léta múzou Karla Lagerfelda a je autorkou knihy Se šarmem Pařížanky, která je plná tipů a skvělých rad na téma Jak si uchovat styl za všech okolností.
• Phoebe Philo - bývalá pravá ruka Stelly McCartney, nyní modla všech minimalistických posedlíků (těch skutečných i těch rádoby), které pozvedla značku Céline z popela a přetvořila ji v ultra cool lákadlo pro moderní ženu.
• Ana Gimeno - italská stylistka a módní konzultantka je známá svým gentlewoman stylem, pro který mám velkou slabost.
• Tonne Goodman (a Grace Coddington samozřejmě) - ředitelka módy amerického časopisu Vogue je skvělým příkladem jednoduchého, střídmého až puristického stylu oblékání, který nikdy nevyjde z módy.
• Nick Wakeman - zakladatelka značky Studio Nicholson, která ve své tvorbě vždy vychází z pánské módy a japonské kultury a je chodící reklamou sama sobě.
• Anne-Marie Curtis - ředitelka módy britské mutace Elle. Její styl je odvážný, hravý, ale nikdy přehnaně zdobný nebo křiklavý.
• Victoria Beckham - ano, miluju její styl oblékání, je jednoduchý, ale přitom svěží, nápaditý a vysoce ženský. Stejně jako její vlastní návrhy.
• Tilda Swinton - královna androgynního vzhledu, která neustále boří konvence, nebojí se vypadat "divně" a je věrná svému vlastnímu pojetí toho, co je podle ní styl.

Kromě těchto žen, které jsou skvělým příkladem toho, jak vkusně stárnout, čerpám inspiraci i prostřednictvím blogů dam, kterým už dávno není 20 let:

• obecně můžu doporučit The Sartorialist - Scott Schuman není jedním z nejlepších street fotografů jen tak pro nic za nic, na rozdíl od řady podobných se nespecializuje na zažité fádní nicneříkající kolečko modelky-bloggeři-módní okouněči, ale stále se soustředí výhradně na obyčejné lidi s neobyčejným stylem oblékání. Na jeho blogu málokdy naleznete fotku někoho "teď-slavného-stylistou-oblečeného-tupě-zírajícího", ale za to je tu ohromné množství neznámých charismatických lidí, z kterých na první pohled čiší nějaké kouzlo, a to bez ohledu na jejich věk.
• Accidental Icon - blog, na který jsem natrefila poměrně nedávno. Jeho zakladatelkou je 62-letá Lyn Slater, která sama sebe označuje za městského nomáda a právě jejím toulkám městskou džunglí je věnován i její blog.
• Advanced Style - kdo tento fenomén nezná, ať to rychle napraví alias The Sartorialist pro pokročilé.

Jako vynikající zdroj inspirace mohu doporučit také knihu Style Forever od Alyson Walsh, módní žurnalistky, která má svůj vlastní blog That´s not my age. Kniha je skvěle napsaná a kromě módy jako takové se dotýká i tématu stárnutí obecně. Je navíc doplněná krásnými ilustracemi. Rozhodně není určená jen ženám 40 plus (ačkoli je to hlavní cílová skupina...), já sama jsem kategorie třicet něco a knížku jsem ocenila a moc ráda se k  ní vracím, protože její obsah je nadčasový.

Na závěr bych ráda dodala, že doufám, že mi jednou nerupne v bedně, nenechám se napíchnout botoxem a nezačnu předstírat, že je mi vlastně o 150 let méně. Protože když se člověk stane svojí vlastní karikaturou, je to moc smutné.