Styl a moje dcera: předsevzetí

Haničce je půl roku. Utíká to rychleji, než bych chtěla. Ano, klišé, ale naprosto pravdivé. Vždycky jsem chtěla mít dceru. Měla jsem a stále mám ten nejúžasnější vztah se svojí maminkou. Je moje všechno. Nejbližší člověk, rádce, utěšitel, nejlepší kamarádka, jistota. Vím, že mě bude vždycky milovat a ať se stane cokoliv, můžu za ní vždycky přijít. Nikdo netvrdí, že je dokonalá (ačkoliv ona si to o sobě určitě myslí), ale o tom to není.

Chci, aby stejný pocit mělo i moje dítě. Pocit blízkosti. Bezpečí. Sdílení. Neustálé vědomí toho, že je milované. Ať se děje cokoliv.

A samozřejmě tak trochu doufám, že bude sdílet moji vášeň pro krásno. Pro nádherné oblečení. Jídlo. Hudbu. Filmy. Knížky. Architekturu. Cestování. Pro život.

Co ji, doufám, naučím o stylu, oblékání a oblečení jako takovém
1. Že na oblečení záleží.
2. Že oblékání je nejsnazší způsob sebevyjádření.
3. Že se nemusí jednat jen o povrchní záležitost.
4. Že móda a styl jsou dvě odlišné věci.
5. Co je kvalitní. Co není.
6. Za co stojí utratit větší částku peněz a kde je lepší šetřit.
7. Jak si vytvořit smysluplný šatník.
8. Jak milovat přírodní materiály.
9. Jak ocenit řemeslo.
10. Jak se nespokojit s průměrným.
11. Jak se o své oděvy starat.
12. Jak být co nejšetrnější vůči životnímu prostředí.
13. Jak se zajímat o podstatu věcí.
14. Jak mít úctu k oblečení, aby bylo nošeno s láskou a co nejdéle vydrželo.
15. Že chybovat je lidské a chybami se člověk učí.
16. Že styl rovná se neustálý vývoj.

Jaké chyby po mě, doufám, nebude opakovat
1. Strach, co tomu řeknou lidé.
2. Závislost na nakupování.
3. Přílišné podléhání trendům.
4. Strach jít proti proudu.
5. Strach být sama sebou.
6. Umělé materiály v šatníku.
7. Impulzivní nákupy, které nebyly nikdy nošené.
8. Být overdressed. Nebo underdressed.
9. Hrát to na jistotu.
10. Nerespektovat danou příležitost.

Ale i kdyby geny nezapracovaly a ona se tématu oblékání vyhýbala obloukem, nevadí. Hlavně když bude zdravá a šťastná. A nebude volit komunisty.