Každý rok jsem si dávala nějaká předsevzetí, ale protože na ně moc nejsem, většinou jsem je nedodržela. Ona totiž představa, že se ze mně úderem nového roku stane lepší, cílevědomější verze mně samotné,je dost scestná. Pokud jsem celoživotně a zarytě líná, ohňostroje ku oslavě příchodu dalšího roku na tom zázračně nic nezmění. Proto jsem termín předsevzetí přeformulovala na cíle. A pár z nich se týká i tohoto blogu.
Blog: cíle na rok 2019
Posledních pár týdnů můj blog stagnuje. Může za to dítě věčně přilepené k mé noze snažící se vydrápat nahoru. Ano, klidně to na ní svedu. Od čeho jí jinak mám, že.
No a pak je na vině taky Instagram, který se nejen u mně, ale u naprosté většiny blogerů stal médiem číslo jedna. Je rychlý a účinný, dobře se s ním pracuje a za minimum námahy máte efekt v podstatě zaručený.
Ale i on má svoje mouchy. Teda spíš masařky. O tom, co mě na Instagramu štve, by se se mohl napsat celý nový článek (a možná že se do něj časem i pustím). Vytrácí se z něj ta elementární spontánnost a aktuálnost, kterými si mě získal, a je stále těžší a těžší najít v jeho vodách skutečnou, nikoli umělou či dokonce placenou inspiraci. Tam, kde dřív byla kreativita a osobitost, nastoupily nuda a stádnost.
I proto ve mně rezonoval tento článek na blogu Field and Nest, v němž autorka Emma Lavelle popisuje, proč pro ní rok 2019 znamená návrat ke kořenům, tedy k psaní a blogování. A proč si myslí, že to tak bude dělat více lidí. Nemůžu s ní než souhlasit. I já doufám, že se letos znovu zamiluju do blogování.
Protože blog nabízí něco, co Instagram nikdy nemůže. Osobní prostor, který je jen můj a který není závislý na proměnlivých algoritmech. Navíc mám někdy pocit, že napsat víc než tři odstavce smysluplného textu je přesně to, co můj zdegenerovaný mozek potřebuje.
Styl: cíle na rok 2019
Rok 2018 byl ve znamení těhotenství, mateřství a urputné snahy. Jeho první polovinu jsem se snažila narvat svoje tělo do čehokoliv normálního, tu druhou jsem se snažila udržet si příčetnost a neudělat ze sebe matku v teplákách.
Zjistila jsem, jak kultivující může být udržovat si svůj styl a dbát na něj. A že mi to pomáhá cítit se opět jako já a ne jen jako mašina na mlíko. Dává mi to pocit, že stále ještě existuji i v jiné než jen mateřské podobě. Ano, oblékání může mít blahodárné účinky na vaší psychiku. Zvlášť pokud jste žena na mateřské, uvázaná s dítětem na úplném konci Prahy, kde se nic moc neděje a k jakémukoliv městskému životu je daleko, snažící se zvyknout si na největší změnu svého života a smysluplně definovat svou novou roli.
Ke konci roku jsem zahájila nakupovací detox. V rámci úvah nad vlastním stylem jsem přišla na to, že možná není tak definovaný, jak jsem si myslela. Že se pořád nechávám hodně ovlivňovat ostatními. A stále tápu. To mě poměrně šokovalo, protože jsem si byla svým stylem jistá jako máločím.
Jak se pozná, že váš styl oblékání není určovaný vámi, ale někým/něčím jiným?
Kde vlastně končí inspirace a začíná kopírování?
Jak skutečně definovat vlastní styl, když vás ze všech stran bombardují podbízivé posty nejrůznějších "influencerů", kteří zrovna propagují, za co jim kdo zrovna zaplatil?
To je pár otázek, které mi běhají hlavou.
Ale je tu i jiný, nový rozměr.
Jsem máma.
To znamená, že můj příjem je velmi, velmi, velmi omezený. A musí pokrýt to nejdůležitější jako jídlo, plíny a sem tam kafe.
Nemůžu si dovolit rozhazovat peníze, jako jsem to dělávala v práci a -co si budem- i pár posledních měsíců. Nemůžu si dovolit koupit, cokoliv se mi zalíbí. Nebo je v akci. Nemám na další šatníkové omyly. Tohle zjištění mě stálo spoustu času a vyplýtvaných peněz. Ale došla jsem k němu.
Při celém svém pátrání a definování osobního stylu tedy musím vzít v potaz tuto novou finanční situaci. Nikdy dřív nebyla otázka kvalita vs kvantita zásadnější. Ale není to jen o co nejkvalitnějších kusech. Je také důležité vědět, kde se vyplatí si našetřit a kde není třeba to zas tak řešit.
Abych to shrnula, cílem pro rok 2019 je najet na novou strategii nákupů a zároveň se opravdu pokusit stanovit svůj styl a oprostit ho od vnějších vlivů.
Řekla bych, že na jeden rok a jednu mámu je to práce ažaž.
Žádné komentáře
Okomentovat