Kdykoli vložím svému muži foťák do ruky, je jasné, že nezůstanu ušetřená aut, cedulí, lidí, atd. Tolik o profesionalitě mého blogerského snažení. Fotky jsou zároveň vzpomínkou na poslední teplé letní dny, ačkoli jak jsem psala v jednom z posledních článků, ve skutečnosti mám daleko radši babí léto a podzim. Lépe totiž korespondují s mým sklonem vyžívat se v melancholických náladách různých stupňů a hloubek (ano, zrovna poslouchám Shattered od The Cranberries...).
Šaty ala umírající labuť došly v létě svého plného využití a jejich neobvyklý, snad až architektonický střih vzbuzoval emoce. Nicméně jsem přišla na to, že nejsou příliš vhodné do pekelných letních teplot, díky jejich střihu až ke krku a materiálu (tuhá bavlna) jsem se v nich potila o něco víc, než by bylo záhodno. Je tu tedy jistá naděje, že je vynosím i teď, pokud budou zářijové teploty co k čemu. Myslím, že s teniskami a džínovou bundičkou (kdybych teda nějakou měla) by taky vypadaly víc než dobře.
šaty a boty/COS
Žádné komentáře
Okomentovat