Jsem syslil. Hromadím a hromadím a mezi všemi těmi hromadami je mi nádherně. Zaměřuju se na tři zásadní oblasti - oblečení, časopisy a knihy. Vím, že je to v rozporu se všemi mými vznešenými řečmi o minimalistickém přístupu, šetrnosti, etickém smýšlení, udržitelnosti, atd., ale taková prostě jsem. A navíc si myslím, že jedno nevylučuje druhé. Ano, v ideálním světě bych byla oproštěná od všech zbytečných materiálních věcí, v mém šatníku by viselo jen pár perfektních kusů oblečení a já bych se soustředila na to, co je v životě přece podstatné (jóga, zen, výzvy, sebeevaluace a čerstvě namixované smoothie). Jenže my nežijeme v ideálním světě, takže ze slov výzva a sebehodnocení je mi na blití (nedejbože aby došlo i zpětnou vazbu), cvičení mě nebaví, musím se k němu děsně nutit a rozhodně mě pak nezavalují hormony štěstí, ale spíš se o mě pokouší infarkt, miluju pivo a nicnedělání (proto se mi taky neustále zvětšují různé tělesné partie) a hromadím.
I přesto všechno mám v hlavě nějaké zbytky zdravého rozumu a nechci nechat svojí hromadící mánii propuknout naplno. Věřím taky v ony vznešené fráze o tom, že méně je více, a tak se snažím. Snažím se sladit svoje nutkání hromadit a být zodpovědná vůči sobě i okolí. A právě v tomhle mi neuvěřitelně pomáhají nakupovací seznamy.
Na každou sezónu (jaro/léto, podzim/zima) si dělám jeden. Protřídím si svůj šatník a zkouším přijít na to, co v něm chybí (jestli vůbec něco) a do čeho by bylo dobré/správné/chytré investovat. Dám dohromady pět takových kusů (na každý měsíc sezóny jeden) a pak už zbývá jen modlit se, abych nepodlehla. Častokrát jsem ale tak soustředěná na snahu najít nějaký ten kus z mého seznamu v co nejlepší podobě, že už pak většinu jiných oděvních lákadel nevnímám.
Výhody jsou jasné - téměř se eliminují jakékoli impulzivní, nerozvážné koupě a zároveň se soustředím na to, aby kupovaná věc byla kvalitní, takže si dávám víc práce s jejím výběrem. Tím se dostávám k jádru pudla, tedy k seznamu na další půlrok.
modrý trenčkot - jasně, běžový je klasika, ten už několik let mám, ale chtěla bych nějakou barevnou alternativu. Černá se mi v tomto případě zdá moc tvrdá, a tak je tmavě modrá tou nejlepší variantou. Mám už jeden takový vyhlídnutý v HM, ale je otázka, jak to bude s kvalitou;
vlněný šál - co si budeme povídat, Canada šál od Acne by byla velká krása a úžasně by se vyjímal na mém instagramovém účtě (teda kdybych ho používala...), ale 300 euro za šálu? Jako vážně?! Naštěstí se dají najít i jiné, podobně kvalitní, ale dalece levnější varianty (na obrázku je šála z COS);
podzimní parka - najít tu správnou byla opravdu velká dřina (oversized, ke kolenům, správný odstín zelené, bavlna, žádné zlaté zipy, ozdůbky či pičičmundičky, žádná umělá kožešina kolem límce), ale L.O.G.G. řada z HM to jako vždycky zachránila (poslední dobou mám pocit, že pokud chcete v HM koupit něco aspoň trochu kvalitního, co se nerozpadne po prvním praní, musíte sáhnout po něčem z této linie);
kožená kabelka - nesnáším nakupování kabelek. To je jediná věc, kterou opravdu nehromadím. Vždycky mám jednu a nosím ji až do té doby, než se rozpadne na prvočísla. Bohužel to těm umělým netrvá zas tak dlouho, takže jsem po dlouhém a velmi bolestném přemýšlení došla k závěru, že mi nezbývá nic jiného, než do nějaké pořádné kožené tašky zainvestovat. Co vám budu vykládat, nabídka jednoduchých nelacině vyhlížejících kožených tašek je ubohá, ale naštěstí existuje Playbag a jejich naprosto dokonalá kožená taška, na kterou si brousím zuby jako na dárek k narozeninám;
hnědé kožené polobotky - tady ještě stále váhám, jestli je to ta správná položka na mém seznamu. Kdykoli vidím někoho s podobnými botkami na noze, hrozně se mi to líbí, zdají se mi takové méně oficiální než černé a variabilní, nicméně si je na sobě pořád nějak nedokážu představit. Tak uvidíme.
Jsem zvědavá, jaká bude nakonec realita a jestli se mi podaří se aspoň trochu ovládat. Je mi jasné, že nakonec neskončím jen u 5 kusů, ale tohle je dobrý začátek a aspoň nějaká brzda.
Žádné komentáře
Okomentovat