Předem se omlouvám za poněkud horší kvalitu fotek, ale ono se to nedá moc dobře zvládat, když naprostou většinu dne, kdy je světlo, trávím v práci:-(
Neustále se držím své 6-měsíční výzvy, ale začíná jít do tuhého. Leden byl v tomto směru poměrně osvobozující, byla jsem ještě celá nadšená ze svého nového předsevzetí, jenže teď jsem vystřízlivěla a reálně si uvědomuji její záludnost a jsem víc všímavá ke všem nástrahám. A že jich všude kolem je! Stačí už jen to, že v Praze konečně otevřeli COS. Vím, píše se o tom všude, ale já. letitý COS nadšenec, posedlík a hlavní akcionář (kéž by...) v tom vidím ten hlavní kámen úrazu, protože vím, že jen pouhé letmé obhlédnutí obchodu by snadno mohlo skončit vybrakováním mého konta a svědomí.
No a jak jsem v únoru dopadla? Dá se to shrnout pojmem Pyrrhovo vítězství. Koupila jsem si COS sukni (tmavě modrou samozřejmě) a rozhodla se, že je na čase prozkoumat nabídku spodního prádla, která má etický původ. Objednala jsem si kalhotky s vysokým pasem z Nude Label (o této značce někdy příště) a byla jsem na sebe ukrutně pyšná, jak skvěle jsem to tento měsíc zvládla.
Jenže pak přišla rána osudu. Teda ne úplně, spíš jen rána mému plánu a odhodlání - dosloužily moje chelsea boty. Nebylo to zas tak nečekané, už nějaký pátek to s nimi bylo nahnuté, ale tentokrát to definitivně vzdaly. V půlce měsíce. Vzhledem k tomu, že jsem je s drobnými přestávkami (+25/-25 stupňů) poslední tři roky nosila téměř nepřetržitě a nedokázala jsem vymyslet žádnou smysluplnou alternativu, prostě jsem šla a koupila nové. Takže tři nákupy celkem. Dá se to uznat? Nebo mě čeká gilotina? Uvidím příští měsíc, ten COS tam pořád stojí...
Žádné komentáře
Okomentovat