Léta jsem si nedávala žádná novoroční předsevzetí, vždycky mi to připadalo jako naprostá utopie, kterou se člověk snaží přivést k životu tak první lednový týden a pak na ni s radostí zapomene. Do roku 2016 ale vstupuju se třemi. Spíš než o předsevzetí se ale jedná o něco, co bych ve svém životě ráda zlepšila. Nebo dokončila.
Jedno z nich se částečně týká i mého blogu. Nebo spíš přístupu k módě a oblečení jako takovému. Ráda bych co nejvíc zjednodušila a zpomalila způsob, jakým žiju svůj život. Nechci se stresovat, za něčím se věčně honit. Chci vnímat každý přítomný okamžik a umět si ho užít a nepřemýšlet přitom nad milionem dalších věcí, které byly nebo budou. Myslím, že to je obecně problém dnešní doby a následek multitaskingu, tedy snahy zvládat víc věcí najednou a všechny perfektně.
Souvisí s tím taky můj problém číslo jedna. Hromadění věcí. Trpím nutkáním věci vlastnit. Mít je a hromadit. Nejvíce se to týká právě oblečení. Snažila jsem se tuhle svojí posedlost udržet v mezích pomocí nákupního seznamu na každý půlrok, ale ne vždycky to vyšlo a já jsem obvykle na konci každého měsíce s hrůzou počítala, kolik jsem toho vlastně nakoupila. Jasně, nikdy jsem kvůli tomu nešla do mínusu na kontě a nevyhazovala za to celou výplatu (v tomhle se musím pochválit, jsem i přes svou nakupovací obsesi finančně docela zodpovědná...), ale i tak mi bylo vždycky jasné, že se utracené peníze daly použít líp. A co je hlavní, radost z nakoupené věci mi nikdy nevydržela moc dlouho.
Přemýšlím také nad tím, jaké věci vlastně kupuju. Že nejsou kvalitní, častokrát šité za podezřelých podmínek, že nevím nic o procesu jejich výroby, nic o tom, odkud pochází materiál. Fast fashion je zlo. Oblečení je stále levnější, někdy až tak směšně levné, že si vlastně říkám, jak může takhle nízká cena odpovídat výrobních nákladům (popřípadě je to přesně naopak, zdravím do Zary), a je ho víc a víc. Obchodní řetězce dokáží okopírovat poslední trendy z přehlídek rychlostí blesku a pak to servírují zákazníkům spolu se skrytým podtextem, že pokud si to nekoupí teď, zítra už tam ten kus viset nebude. A každý den přibývají nové a novější modely. Strašně mě to štve, protože vím, že je to cesta tak akorát do pekel a nebude to lepší a dokud si lidi budou takové oblečení kupovat, bude se takhle vyrábět. To máte jako s heroinem.
Tohle moje odvrhování fast fashion nebyla jednorázová záležitost, ale trvalo to poměrně dlouho. Postupně jsem cítila naprosté přehlcení a nespokojenost s tím, co je v rámci fast fashion na trhu, co si kupuju, že to nemá žádný původ, žádnou kvalitu, vypovídací hodnotu, minulost. A tak jsem hledala alternativu. Tou byla kvalita, kupodivu. Nejdřív ji dlouho zosobňovala Denisa Nová. Pak přišly i další objevy. Cenově dostupnější COS. Playbag. Porselli. A posedlost hledat další značky, které nabízí kvalitní, precizní produkty, za kterými je vidět láska k řemeslu a lidské zručnosti obecně. Jejichž výrobní proces je jasný, srozumitelný, dohledatelný a nezahrnuje trasu Bangladéš-špinavé skladiště-Praha.
Dospěla jsem tedy k systému, který startuje dnešním dnem a který, jak doufám, vyřeší moji nakupovací posedlost a hromadění, nechuť k fast fashion obecně, snahu myslet a žít více šetrně k sobě i okolnímu světu a kupovat jen věci, které za to skutečně stojí.
Princip je jednoduchý - celé je to postavené na 2 kusech měsíčně. Každý měsíc si mohu koupit pouze dva kusy oděvů/bot/doplňků/čehokoli. První kus musí splňovat následující kritéria:
- kvalitní - důraz kladený na materiál a řemeslné zpracování
- pokud možno lokální/popř. ikonický kus (jako např. džíny Levi´s)
- dohledatelný původ
Druhý kus se buď může držet těch samých pravidel nebo může pocházet z jedné z kvalitnějších high street značek (typu COS, Other Stories, Mango Premium, Asos White) či ze secondhandu. Další podmínkou je, že se vždy musí jednat o něco, co budu nosit na denní bázi, a náklady tedy budou odpovídat frekvenci použití.
Výzvu si dávám na 6 měsíců a uvidím, jak mi to půjde. Na konci června bych měla být o 12 kusů oblečení bohatší. Chtěla bych to ještě trochu více podpořit tím, že za každý koupený kus půjde jeden starý ven. Tím omezím jakékoli další hromadění věcí, které nepotřebuji, jen zabírají místo a ve finále mě vůbec netěší. Zároveň se budu moct soustředit na to, co v šatníku už mám, a užívat si to. A doufám, že se mi vrátí i ta nefalšovaná radost z nákupu každého nového kusu.
Hodlám zjednodušit, omezit a osekat daleko víc věcí, tohle je jen jeden krok k tomu, stát se skutečným životním minimalistou.
obrázek/organizeyourlifeeasy.tumblr.com
Žádné komentáře
Okomentovat