2016 Summary

Seznam nejlepších a nejstupidnějších nákupů roku jsem nikdy nedělala. Asi proto, že už jen ta představa, projít si v hlavě všechno, co jsem za ten či onen rok nakoupila, a vyseparovat to, byla až příliš děsivá. Letos jsem se ale docela snažila držet svojí nakupovací mánii na uzdě (ačkoli ne vždycky to dopadlo tak, jak bych si představovala), takže jsem si řekla, že by mě takový seznam nemusel stát 5 let života či zbytek příčetnosti. Navíc je to určitě dobrý způsob, jak zhodnotit svoje nakupovací návyky, analyzovat problémy a slabá místa a pokusit se z toho v letošním roce dostat to nejlepší.

Začnu asi poměrně pozitivním zjištěním - až na dvě konkrétní výjimky (které uvádím o něco níže) nelituji ani jednoho svého letošního nákupu. Všechny posloužily svému účelu, zapadly do již existujícího šatníků a na žádném z loni nakoupených kusů nevisí cedulka, což znamená, že všechny nákupy jsem také dostatečně vynosila (některé více a některé -jako třeba moje svatební šaty- méně).

Tady je ale seznam toho, s čím jsem byla letos nejvíce spokojená a nejvíc jsem to taky vynosila:

1. Vagabond chelsea boty
2. Vagabond pánské polobotky
3. COS snadály
4. COS pencil skirt
5. Uniqlo svetr z merino vlny

První místa zabírají boty, což mě zas tolik nepřekvapuje. Dlouho jsem nevěnovala botám pozornost a chodila jsem prakticky v jedněch a těch samých, než do nich začalo téct a zcela se rozpadly. Čím jsem starší, tím víc dokážu dobrou a kvalitní obuv ocenit. Podle mého názoru jsou boty přesně tím, co dávají stylu na osobitosti. Můžete být odshora dolů oblečeni do těch nejkvalitnějších materiálů, ale pokud k tomu máte hnusné, nekvalitní boty, je celá snaha ve výsledku k ničemu.

Chelsea boty a pánské polobotky (oboje Vagabond) nosím nejčastěji. Jsou klasické, stylové a dají se nosit úplně ke všemu. K tomuto seznamu přidávám i COS sandály, které jsem nosila celé léto a mohu směle prohlásit, že jsou to nejlepší sandály, které jsem kdy měla.

Černá sukně z COS se velice rychle proměnila v součást mé každodenní uniformy. Aby taky ne, když splňuje všechno, co od oděvu očekávám - je univerzální, pohodlná, nabízí spoustu možností ke kombinování a hodí se ke všemu (opravdu ke všemu), co na denní bázi nosím. To, že nemá úplně klasický úzký střih, ji zbavuje formálnosti, takže se více hodí ke všem mým ležérním, ne tak úplně formálním kombinacím, ve kterých se prostě cítím nejlépe.

Posledním favoritem tohoto roku je tmavě modrý svetr z merino vlny, který jsem pořídila v Uniqlo při výletě do Londýna. Strašně mě rozčiluje, že Uniqlo podle všeho zasílá kamkoli kromě České republiky, protože ten obchod je jeden velký splněný sen o cenově dostupném oblečením, jehož poznávacím znamením je jednoduchost a kvalitní materiály. A to ani nemluvím o tom, že novým kreativním ředitelem této značky je jeden z mých velkých oblíbenců, Christophe Lemaire.

A jdeme na faily...

1. Adidas Stan Smith
2. všechny moje Zara/Mango/HM nákupy
3. River Island sako z eBay

Někdy na jaře jsem si s velkou slávou koupila Adidas tenisky Stan Smith v jejich klasické a nejznámější podobě - bílé se zeleným lemováním. Pravda, přemýšlela jsem nad jejich koupí hodně dlouho a pořád jsem se sama sebe ptala, jestli je nechci jenom kvůli tomu, že jsou všude - na netu, na Instagramu, na každém minimal příspěvku. Nakonec jsem přesvědčila sama sebe, že ne, že je opravdu chci i bez ohledu na internetovou mediální masáž. Že se mi skvěle hodí do šatníku a že se z nich stanou boty č. 1. A víte co? Nic takového se nestalo. Ležely netknuté v té krabici asi 5 měsíců. Každý den jsem jim věnovala jeden provinilý pohled, nejméně jednou týdně jsem je vytáhla a chtěla si je k něčemu obout, abych je po chvilce přemýšlení vrátila zpátky do krabice. Byly na mě moc. Moc bílé. Moc robustní. Moc majíjevšichni. Moc seroumě. Moc mimo můj šatník.

Asi po 5 měsících konečně přišel ten den, kdy jsem si řekla Kašlu na to, začnu je nosit. A víte, na co jsem přišla? Že jsou obě levé!!! Ano! Koupila jsem si dvě levé boty a vůbec jsem na to nepřišla, protože mi celou tu dobu ležely v krabici!!! Naštěstí jsem našla účtenku a zanesla je zpátky do obchodu, kde jsem si radši nechala vrátit peníze. Došlo mi totiž, že pokud jsem je nechtěla nosit předchozích 5 měsíců, nebudu je patrně nosit nikdy.

Zara/Mango/HM nákupy. Ano, všechny považuji za chyby nehledě na to, že jsem každou věc koupenou v jednom z těchto obchodů nosila do roztrhání. Na začátku roku 2016 jsem byla plná vznešených myšlenek o uvědomělých nákupech oblečení. O tom, že méně je více. Že kvalita je to hlavní a že se dám na zcela zelenou, ekologickou cestu, která přestane zatěžovat planetu. No a po všech těhle kecech jsem klidně nakráčela do Zary. Nebo do Manga. A kdykoli jsem potřebovala něco základního, řekněme spodní prádlo, ponožky, košile, HM to jistilo. Jasně, není to Primark. Není to Forever21. Ale záleží na tom vůbec? Opravdu se spokojím s tím horším jen proto, že je to dostupné a laciné? Opravdu se sama sebe vážím tak málo? No, tohle je rozhodně přemýšlení na delší dobu a nedá se to asi vyřešit nijak jednoduše, i přesto ale považuji všechny tyto nákupy za chyby, protože jsou v naprostém rozporu s tím, co jsem chtěla a stále chci.

Sako River Island koupené přes eBay. Někdy na konci listopadu jsem učila svůj historicky první nákup přes eBay. eBay mě fascinoval dlouhou dobu, ale nějak jsem nikdy nenašla odvahu skutečně nákup realizovat. Ani nevím proč. Možná jsem se bála, že to bude cesta do pekel:-)

Od té doby se mi povedly dva nákupy. Jeden skvělý (hedvábný šátek od Margaret Howell vyrobený v UK) a jeden dost mizerný. Řeč je o saku z River Island, které ráda vnímám jako začátečnickou chybu. Prostě si představte následující situaci - konečně máte aktualizovaný a zcela funkční eBay profil. Můžete hledat vše, co jste si vždy přáli a nikde nenacházeli. Třeba skvělé vlněné sako. Proklikáte se nabídkami, najdete pár vhodných modelů a bez rozmyšlení přihodíte nabídku. Jen tak. Aniž byste to pořádně zvážili. A to sako, které chcete vydražit, není vůbec ničím speciální. Jasně, je vlněné a v barvě, kterou jste chtěli. Ale z River Island. River Island!!! To je ekvivalent HM saka! Tedy něco, co si vůbec nezaslouží být vydraženo! Když už byste měli dražit sako, mělo by to být něco speciálního Vintage Jil Sander. Margaret Howell. Jack Wills. Max Mara. Něco takového a ne zasraný River Island. A co je na této historce smutného/směšného? Nikdo další nepřihodil, takže jsem díky tomu objevila jedno z eBay pravidel - nabídka se nedá stáhnout. Jo, už mám to sako doma. A ne, není v něm ani trochu vlny.

Pro letošní rok jsem si sepsala seznam něčeho jako předsevzetí. Nepohlížím na to ale jako na předsevzetí, ale spíš na podněty mě samé. Nejsou to žádná velká přání, jen drobnosti. Podstatné drobnosti. Pár se jich týká i blogu a mého vztahu k oblečení a módě jako takovým. Nechci dělat podobně bombastická prohlášení jako loňský rok, protože vím, že je to nejjednodušší cesta k selhání. Ale co se týče oblečení, tím hlavním podnětem je toto: Kupovat jen tu nejlepší možnou verzi dané věci a nesmířit se s ničím jiným.

A blog? Chtěla bych se naučit psát o módě, osobním stylu, věcech, které mám ráda, tak, aby to dávalo smysl. Aby to mělo hlavu a patu a neomezovalo se to jen na bezduchý popisek fotek.

Ve finále samozřejmě nic z toho není životně důležité a nestojí na tom vesmír, ale možná právě to, že to vím a že všechny tyto věci správně zařazuji na jejich pravé místo, je klíčem k úspěchu.